Hlavní stránka <<< 1.Oskar párty 2.Hubertka >>> 2002 Náš diář

Cesta do Itálie 2002

Odjezd v pátek 24.5.

Sraz jsme měli v Břeclavi, kam jsem dorazil ve 13:00. Na Ostraváky jsem čekal v tamní tmavé nádražce u guláše s pivem. Dorazili podle plánu ve 14:30, čárek na lístku přibývalo rychleji a rychleji a bylo nás pět: Mirek, Petr, Pavel, Martin, Karel. 16:30 odjezd směr Vídeň, Řím, Neapol a Capo Bonifati. Cesta proběhla bez problémů, vlaky jely na čas a zloději ještě dřímali v zimním spánku před sezónou.

Příjezd v sobotu 25.5.

Do Capo Bonifati jsme dorazili v 16:11. Komplex apartmánů jsme našli hned přes ulici. Spolu s námi dorazila ještě další skupina Čechů, kterou jsme později poznali blíže. Jelikož jsme toho cestování měli málo, vyrazili jsme ještě odpoledne do nedaleké Paoly, kde si nás hned u nádraží oblíbil toulavý pes. Když jsme zjistili, že poslouchá jen Petra a rozumí česky, podařilo se nám ho poslat zpět na nádraží. Jako první a jediný jsem neodolal a vyměnil jsem 1,3E za jahodovou zmrzlinu. Okoukli jsme moře:slunko, vítr, vlny. Z našeho balkónu byl výhled na protější pizzerii a to obytnou část . Jeho kvalita byla závislá na výskytu mladé Italky, kterou jsme si pracovně pojmenovali Paola, v okně či na balkóně. Celý týden jsme vysedávali na balkóně a ona vařila, prala, smýčila, ale poslední den se karta obrátila, a my jsme balili, smýčili, zatím co ona si na balkóně četla.

Aklimatizační neděle 26.5.

Po ránu mi nebylo dobře, fipkaři si jeli prohlédnout okolní nádraží, zatím co já vyspával do 12. Pak jsem se vydal do kopců za městečkem ,kde nebylo pro samou ještěrku kam plivnout. Až alergie mě zahnala na ústup k moři. Voda byla chladná, ale dalo se brodit po kotníky ve vodě podél celé pláže. Centrem jsem se vracel zpět, ale tamní uličky mě zavedly až mimo město, kde stál nějaký stařec, který neměl nic jiného na práci než mluvit nesrozumitelnou řečí a předstírat, že mi nerozumí. Nakonec jsem se zdárně vymotal a dorazil k bydlišti, kde jsem narazil na skupinu, kterou si orientačně označíme B, bez Pavla. Vyráželi k moři tak jsem se k nim přidal. Pavel se vozil vlakem Říman(nevím jak se jmenuje ředitel FS, ale Říman by bylo stylový) ví kde. Večer vidíme hada vylézat z balkónu v přízemí.

1. sciopero v pondělí 27.5.

Navštěvujeme nedalekou sámošku, kde kupujeme mimo jiné 5l demižon růžového vína 5,55E(nic moc, alespoň pro mě). Překonali jsme odpor ke studené vodě a koupali jsme se ve vlnách. Odpoledne Italové ulovili hada . Sousedi z Letohradu, s nimiž Karel navazuje družbu, byli na výletě vlakem, kde je zaskočila stávka FS a vrátili se pronajatým autobusem. V noci byl vichr. Marně jsme s Pavlem hledali věci z balkónu v okolí, protože Karel vše uklidil do kuchyně.

Odpočinkové úterý 28.5.

Dopoledne je zatažené a tak se bavíme doma , karty atp. Odpoledne jdeme na pláž, ale do vln se nikomu nechce tak se jen snažíme zachytit nějaké fotony na kůži. Cestou zpět jsem zahlédl v trávě hada, tentokrát hnědého. Večer jdeme na pobřežní kolonádu, kde se schází domorodci všeho věku a převážně mužského pohlaví. Italky se ukrývají tak dokonale, že ani místní nevědí, kde je hledat.

Capo Vaticano ve středu 29.5.

Dnes jsme si vyjeli do Capo Vaticano asi 100km jižněji . Na nádraží se nám marně vnucuje dopravce, jdeme pěšky a prohlížíme si okolí: kaktusy, zahrady s citrusy, sem tam palma... Po koupeli jedeme ještě do nedaleké Tropey , kde to už na koupání moc není a tak jen Petr smočí kolena. Procházíme obchody se suvenýry a posledním vlakem se vracíme zpět.

Okružní čtvrtek 30.5.

Časně ráno vyrážíme k východnímu pobřeží do Sibari, nic zajímavého tu není, jen Polák mluvící rusky. Přesouváme se do Crotone. Je tu "caldo da morire", ale není kde se koupat, jen přístav a vojenská pevnost . Zkoušíme se smočit v Catanzaro Lido, ale Iónské moře je studené, i když bez vln. Nejdál vlezl Karel, kterému uplavala plechovka s "vitamínem G". Kupujeme laciné ovoce: 2kg broskví za 1E a lísku jahod za 2E, o které se dělíme se sousedovic dětmi a něco pokrájíme do vína, tentokráte bílého. Balkónové družby se začínají protahovat do ranních hodin.

2. sciopero v pátek 31.5.

Na dnešek je nahlášena stávka, ale vlaky jezdí jako by se nechumelilo. Ono v Itálii vůbec málo chumelí. Poprvé je od rána nádherný den. Slunce praží, všichni jsme u vody, Karel staví hrad , ale sousedovic dětí vyhrávají a šampus putuje k rodičům. V poledne se ptám na navrácení kauce a paní povídá, že to můžem vyřídit kdykoliv, že tam ona nebo bratr stále jsou. Když jsme je kolem 17:00 naháněli, pochopitelně tam nikdo nebyl. Švadleny z nedalekého obchůdku povídaly něco o tom, že když Waltra potkají, že ho pošlou. Potkaly a přišel, zrovna když jsme mu na 3. pokus poslali SMS na číslo uvedené na nástěnce. Stěžuje si na nízký plat(60E/týdně), ale 25E vrací a doporučuje navštívit na Sicílii Taorminu. Večer jdeme ochutnat pizzu: já - Bonifati s pálivým salámem. Jsem zklamaný. Necháme si vyměnit nože, ale nejde ukrojit po dobrém ani po zlém. Karel si dal rybu, krevety a pivo a je nejspokojenější. Dohadujem se o účet, neboť víno za 5E jsme neměli. Pravda a láska vítězí... Balíme.

Přejezd v sobotu 1.6.

Odjezd v 5:50 Petr směr Ostrava ostatní směr Taormina. Ve Villa San Giovanni zmizel vlak v trajektu ,který taky patří Italským železnicím FS . Ubytováváme se v Naxosu, 300m od nádraží, v penzionu Cundari * za 19E se snídaní (sladký rohlík + kapučíno) . Je vedro a tak jdeme do Taorminy na pláž . Je kamenitá, voda čistá, barevný ryby, krab. Každou chvíli se objevil nějaký šikmooký či šikmooká:"Masaži!? Masaži!?" nabízející masáže. Arabští prodavači plážových ručníků procházeli spíše mlčky. Večer vyšplháme do samotného města. Procházíme parkem odkud je vidět kouřící Etna, procházíme stánky, pouliční malíře a míjíme svatbu. V noci nás navštěvují komáři a za okny hlomozí vlak.

Výlet do Siracus v neděli 2.6.

Opět je vedro a my šmajdáme po městě od památky k památce: Tempio di Apollo , Fontana di Artemide , Duomo S. Maria . U pobřeží stojí zaparkovaná vojenská loď z čehož má Martin velkou radost. Skupina B, tentokrát s Pavlem bez Petra, jde na oběd stylově do Čínské restaurace, kde obsluhuje pěkná šikmooká Italka a já jdu do baru na zmrzlinu Bacio (chutná jako kávová).

Na Etně v pondělí 3.6.

Pavel jede do Cefalu , my ostatní za 25E v 8:10 od penzionu na Etnu . Bus nás vyklopil ve výšce 1900m. Je pod mrakem a za dalších 30E se nám blíž k vrcholu nechce tak prohlížíme krátery Silvestroni z roku 1986 poblíž . S batohy obtěžkanými lávou(nic moc, takový štěrk a struska) si prohlížíme suvenýry, já koukám ve stánku s Italkou na fotbal, hraje Azzura a vyhrává 2:0. Z Italky se mi povedlo vytáhnout některé další výsledky. Martinův batoh výjímečně netíží rohožka , ale přetéká pohledy. Se smutným pohledem opouštím fotbal (Italku) a jdem se připojit k německým důchodcům do našeho autobusu. Jedna mladá turistka není k nelezení tak se vracíme bez ní(chuj s ní,mohla se držet kolektivu). Večer jdem s Karlem okouknout Naxos, sledujeme lovící rybáře, ptám se místních děvčat co je tu zajímavého:"Niente....pub.....mare.....beh!" nacházíme Maxisconto, kde nakoupíme a vracíme se dom.

Prohlídka Taorminy v úterý 4.6.

Dopoledne jsme věnovali prohlídce Taorminy: parku, hradu, Řeckého divadla a obchůdkům. Kouzelník se spreji "maloval" Etnu tak geniálně, že lidi žasli. Odpoledne jsme se šli koupat do Naxosu , kde nebyly ve vodě šutry a pláž byla písčitá. V písku nacházíme své první mušličky.

Odjezd ve středu 5.6.

Dopoledne balíme, koukáme na fotbal a končíme na pláži. Pavel s Martinem jedou navečer o stanici nazad obsadit kupé, Karel obdaroval paní v recepci dvěmi "granáty" s Géčkem, jestli neumřela, klaní se tam dodnes. 20:55 přisedáme do zabraného kupé a vyrážíme směr Bologna.

Potápějící se Benátky ve čtvrtek 6.6.

Ve 13:30 přijíždíme do Benátek Mestre, batohy šoupnem do úschovny a jedem do Benátek S. L. Motáme se uličkama tak, abychom pokud možno dorazili na náměstí Sv. Marka , což se nám nakonec daří. Cestou kupujeme pizzu(já šunkovou s houbama), sledujeme závěr utkání Francie-Uruguay, které k veliké radosti Italů Francie nevyhrála (0:0) a prohlížíme obchůdky, pamětihodnosti a samozřejmě gondoly . Z oného náměstí, kde ochutnáváme zmrzlinu za 0,8E (já mentolovou s čokoládou) jdeme zpět na nádraží, bo čas kvapí. Cestou mineme šikmou věž , která snad nesmí chybět v žádném Italském městě. Voda se začíná valit z kanálů, některé cesty už jsou zaplavené , naštěstí ne ty, kterými potřebujeme projít. Lokajové před ****hotelama ve smokingu s holínkama vypadají komicky. Jedem do Mestre pro bágly a zas zpět do S.L., protože náš vlak vyjíždí právě odtud. Začíná pršet a ve 20:55 vyrážíme do Vídně. Průvodčí marně zápasí s elektrikou v našem vagóně: "carozza caput" a tak si jdem sednout do vedlejšího, klimatizovaného a osvětleného.

Návrat v pátek 7.6.

Po 6:00 jsme dorazili do Vídně. Návrat do ČR jsme urychlili jízdou osobákem do Břeclavi. Český oběd, pivo, becherovka, pivo .... jo už jsme doma! Rozdělili jsme se do EC svých směrů a domů jsem dorazil ve 13:30. Vybaluji u Radiožurnálu: "...v Benátkách stoupla hladina o 120cm, náměstí Sv. Marka je zatopené..." Večer jsem sledoval zprávy v tv na všech kanálech a viděl brodící se lidi v místech, kde jsme ještě včera procházeli.

ZPĚT